Okolo Dhaulagiri od Lubana
Pokud se Vám nepodaří sehnat solidní letenku až do Kathmandu, ale poletíte přes Dillí jako my, určitě si zařiďte indická víza. Pořídíte je v Praze na indické ambasádě za 800Kč. Jedná se o půlroční více-vstupná turistická víza. Neumím si představit, jestli by bylo možné se na letišti v Dillí nějak dostat pro batohy a posunout se k místnímu checkinu bez indického víza.
Ćekání v Dillí doporučuji v příletové hale. Je tam relativně klid. Přímo nad příletovou halou je poté parádní jídelna, kde se dá skvěle baštit a platit kartou.
Nepálské vízum a potřebné permity pro trek
Nepálské vízum seženete až v Nepálu na letišti – klasicky visa on arrival. Stačí sebou mít cca 2 pasové fotky a velice doporučuji $40. Píšou, že berou i ostatní měny, ale raději bych to nezkoušel. Počítejte s cca 45 min. frontou, než dostanete víza a vstoupíte na území Nepálu.
Pro trek potřebujete TIMS card a vstupní permit do Anapurna Conservation Area. Kartička TIMS je zadarmo, pokud si jí zařídíte sami jako neorganizovaný trekker. Pokud si jí necháte zařídit agenturou, zaplatíte poplatek $10. Vstup do Anapurna Conservation Area nás stál 2000NRP. Oba dokumenty si můžete nechat udělat předem u nějaké agentury nebo osobně v Kathmandu nebo Pokhaře. Co jsem slyšel je to jednodušší v Pokhaře. My jsme si to nechávali dělat předem u Govindy abychom ušetřili co možná nejvíce času. Stačilo mu poslat naskenovaný pas a fotografie.
Pro trek není potřeba nic plánovat. Z Kathmandu jde jet autobusem do Pokhary a z Pokhary do Beni. Dohromady to zabere 2 dny. Lze si zařídit soukromý dovoz z KTM do Beni a to poté trvá pouze jeden den.
Trek se spojuje s Anapurna trekem ve vesnici Marpha, blizoučko Jomsonu, kde je letiště. Lze si dopředu pořídit letenku Jomson – Pokhara. Je zde problém na jaké datum letenku pořídit. Každopádně s datem letenky lze velice snadno pohybovat i stornovat s plným nebo 90% vrácením ceny. Nicméně vždy se tyto operace nemusí zcela zadařit…
Pokud se vám nebude chtít z Marphy letět ani šlapat, je možné jet celou cestu autobusem nebo Jeepem do Beni. Počítejte ale celý 1 den cesty z Jomsonu do Beni. V 7:00 ráno jede jediný přímý autobus až do Benni. Ostaní jezdí cca 1x za hodinu s přestupem ve vesnici Ghasa. Více viz popis dne 14.
Trek jsme šli směrem z Beni do Marphy. Až do Švýcarského basecampu lze většinou 1x denně pořídit dalbát a koupit sušenky. Ze Švýcarského basecampu to je minimálně 4,5 dne cesty bez jídla, pokud se chystáte na Thapa Peak tak 5,5 dne. Aklimatizace je docela solidní, takže jsme zvládali i v nejvyšších výškách jíst vařené věci, každopádně k obědu stačí sušenky, vaří se až k večeři. V Yak Kharce jsme tea-house nenašli. Takže až v Marphě. Doporučuji vzít jídla více. Zvlášť snídaně lze koupit opravdu jen málokdy, a pokud někde objednáte dalbát, připravte se čekat než ho uvaří.
Na celém treku je spousta vody, kterou jsme nikdy nedezinfikovali. Z počátku byla docela teplá, ale nic nám nebylo.
Benzín jsme koupili u benzínky. Měl krásnou oranžovou barvu a hořel solidně. Brali jsme 1,5 litru na 2 osoby. Vařili jsme opravdu hodně – hlavně čaj. Celý trek nebylo potřeba vařit ze sněhu a benzín vyšel královsky
Popis terénu, mačky a ostatní vybavení
Prvních cca 7 dní – až do Italského basecampu – chůze čistě po cestách, kamenech, pevné zemi. Občas prudké výstupy a sestupy, žádné lezecké partie. Dříve exponovaný část cesty mezi Muri a Bogharou již opravena.
Mezi Italským a Švýcarským basecampem prudké klesání a stoupání do žlabu uprostřed údolí – bylo nataženo lano pro přidržování se.
Dále nástup na špinavý ledovec – kameny a prach, občas prosvítající led. Ledovec se postupně pokryje sněhem – přes den relativně rozbředlý, ráno tvrdý a místy klouzavý. Chůze po vyšlapané pěšině. Ve vyšších partiích treku žádné prudké stoupání ani klesání. Výstup na Thapa Peak viz. níže.
Při sestupu do Yak Kharky – cesta nahoru a dolů ležícím sněhem, bez ledovcového podkladu.
Mačky jsme si vzali, ale nebyly potřeba. Nicméně dokážu si představit situaci, kdy potřeba budou a zvlášť pokud se chystáte na Thapa Peak tak bych je vzal.
Cepín by se možná občas hodil při vytahování kolíků ze sněhu, prokopávání díry do ledu pro vodu, ale jinak ne, leda na Thapa Peak. My měli pouze hůlky. Žádné lano ani nic podobného jsme nepotřebovali.
Několik obecných informací, hlavně ceny
V hotelu nečekejte snídani v ceně. V hospodách a v hotelech jsou ceny někdy konečné, někdy bez jakési, většinou 10 – 13% daně tak poté nebýt překvapen.
Pro orientaci v cenách jsme počítali že 4NRP = 1CZK.
Několik cen pro orientaci:
Pivo: 150 – 250 NRP. Nahoře až 500 NRP
Jídlo v hospodě: 100 – 300 NRP
Hotely: 200 – 800 NRP
Den 1: Kathmandu
Peníze není třeba měnit na letišti. V Thamelu jsou směnárny na každém kroku, mají stejný kurz a jsou bez poplatku.
Taxi letiště – Thamel 400NRP pro 6 lidí, chce to trošičku smlouvat.
V Thamelu doporučuji hotel naproti hotelu Imperial. Cena se nám podařila usmlouvat až na 600NRP za pokoj pro dva s teplou sprchou (při první návštěvě je asi nutné počítat s trošku vyšší cenou :-). Více informaci na Kazachových stránkách: http://www.tichavsky.net/pinfo_nepal.html. Než se ubytujete, ujistěte se, jestli je cena konečná, včetně všech daní a jiných poplatků…
Nám osobně stačilo po příletu zajít za Govindou, vyzvednout všechny permity a zaplatit a domluvit soukromý transport do Beni na příští den. Díky tomu se nám podařilo úžasně uspořit spoustu času. Tento přístup maximálně doporučuji. Shrnu ceny:
Soukromý transport do Beni pro 6 lidí: $250
TIMS Card: $10
Anapurna permit: 2000NRP
Letenka Jomson – Pokhara: $81
Poplatek Govindovi za 6 lidí: $150
Den 2: Přesun do Beni
Celý den sedíme v autě a obdivuje Nepál z okénka. Pohodlné auto a docela dobré silnice. Poslední úsek do Beni již pouze cesta – jede se pomalu a drncá to. Z KTM jsme vyrazili v 8 ráno, do Beni jsme dorazili cca v 6 večer se zastávkou v Pokhaře na oběd. Opravdu nedoporučuji se snažit jet kamkoliv dál.
V Beni se nám líbil Yeti hotel – za 600NRP za pokoj pro dva – hezké pokoje, teplá voda, docela solidní hospoda. V celku slušná snídaně.
Den 3: Autobusem do Darbangu, pěšky do Takamu
Z konce Beni odjíždějí krátké terénní autobusy do Darbangu. Připravte se na pekelné drncání a průměrnou rychlost 10km/h. Přesto ale parádní přibližován. Cesta trvá asi 3 hodiny a stála cca 200NRP na osobu.
Z Darbangu již je třeba jít pěšky – nejprve přes vysutý most přes řeku, poté podél řeky až k dalšímu mostu (asi 45 min.) – pěkné koupání a poté nahoru do kopců do první vesnice – Dharapani (od řeky cca 2 hodiny). Vesnici procházíme a jdeme další 2 hodiny do Takamu. Je zde parádní stan, kde vaří samé dobré věci a skromná lodžie, kde se s radostí ubytováváme. Celá vesnice je naprosto fantastická.
Den 4: Z Takamu do Muri
Ráno jsou vidět krásné zasněžené vrcholky hor – včetně Dhau. Z Takamu sestupujeme do další vesničky k potoku a možnosti občerstvení. Po překročení cesta opět stoupá, po nějaké době nutné odbočit doprava opět k řece – směr na Muri. u mostu možnost koupání. Poté cesta pokračuje svahem nahoru do Muri. Celou cestu krásné výhledy a úmorné vedro.
V Muri za cca 4,5 hod. po odchodu z Takamu. Muri je ošklivá, špinavá vesnice, nemáme chuť se zde zdržovat déle než na Dalbát od místní ženy.
Z Muri nevýrazný sestup dolů k řece přes sesuvy půdy. Několikrát bloudíme. Poslední úsek k řece nevýraznou cstičkou k mostu. Těsně před mostem možnost stanování. Zabráno expedicí. Za mostem pramen s vodou. Těsně za mostem lze po nevýrazné pěšince sejít k řece, kde je parádní koupání a prima místo na cca 5 stanů. Cesta z Muri k řece cca 1 hod.
Den 5: Od řeky pod Muri do Boghary
Den začíná strmým výstupem od řeky a poté stejný sestup do zalesněného údolí jiné řeky, kam přicházíme za cca 1,5 hod. Je zde malá vesnička a docela pěkné místo na stany a chýše, kde by měli určitě něco na zub.
Od řeky stoupáme opět nahoru hustě zalesněným údolím. Cesta vede hodně nahoru – dolů. Relativně rychle opouštíme pás lesa a stoupáme k exponovanému úseku zasekanému do skály. Nepálci se tady do toho pěkně dali, takže i úsek cesty dříve zničený Maoisty je nyní parádně vyspravený a nejen lidi, ale i oslíci tudy mohou jít bez nejmenších potíží.
Po 4,5 hod. chůze přicházíme do horní Boghary je to krásná malá vesnička, lze zde stanovat před velkou budovou a vaří tu parádní dalbát.
Dalších asi 30 minut trvá sestup do spodní Boghary, kde je opět pěkný plácek pro stanování a místo, kde se dá pořídit něco na zub. Kromě těchto dvou plácků je stanování prakticky nemožné a protože jsou oba plácky obsazené, stavíme stany u místních lidí na kameny vydlážděném dvorku. Večer nám vaří dalbát a my jsme šťastní jako blechy.
Den 6: Z Boghary do Dobangu
Z Boghary krátce stoupáme kolem malého hřebínku a při následném sestupu již vstupujeme do džungle. Cesta nás vede nahoru a dolů a po cca 1,5 hod. chůze přicházíme do malé vesničky (jedno stavení a pár parádních míst na spaní). Další 1 hod. chůze hustým lesem to trvá do vesničky Lipsche, která je ve stejném stylu jako předchozí vesnička.
Následuje únavný průchod džunglí. Cesta nás vede stále nahoru a dolů, občas s parádními výhledy na vodopády na protějším svahu a dokonce lze spatřit i sem tam opici nebo papouška. V období dešťů je tento úsek plný pijavic, my jsme naštěstí nepotkali ani jednu. Prakticky neustále lze nabrat vody z jednotlivých potůčků, takže alespoň jsou lehké batohy.
Po 3 hodinách chůze přicházíme do Dobangu. Dobang je velké tábořiště a 2 stavení. Jde tady koupit parádní dalbát za 200 NRP, pivo za 400 NRP a k snídani objednáváme čapátí s omeletou. Prostě paráda.

Den 7: Z Dobangu do Italian Base Campu
Z Dobangu cesta mírně stoupá vzhůru podél řeky. Je nutné překonat několik větších přítoků. Většinou jsou zde mosty, na kterých užíváme spoustu adrenalinu. Nejinak je tomu při skákání po kamenech přes menší potůčky.
Po 4,5 hod. chůze přicházíme do Choribanu – tábořiště v místech, kde džungle již přechází v příjemný les. Lze se tu vykoupat ve studené řece a je tu stan, kde by možná i něco uvařili. My zde vaříme oběd z vlastních zásob a pokračujeme dál. Některé výletnici zde již den končí.
Další postup je již ve znamení ubývání džungle a postupném otevírání horského údolí. Cesta stále vede po pravé straně údolí. Nejprve překonáváme několik strmých stoupání. Poté již přicházíme na jakousi náhorní pločinu, kde již rostou občas jen nějaké ty keře a stromy. Stále mírně stoupáme.
Po 3 hodinách přicházíme do Italian Base Campu – tábořiště pro cca 25 stanů a kamenný tea-house. Dalbát tady stojí 300NRP a pivo 500NRP. Je tu za táborem sympatická kadibudka na srázu, takže tu je krásně čisto.
Den 8: Aklimatizační den v Italian Base Campu
Druhý den je nám stále parádně, ale jsme líní popocházet do dalšího campu. Proto volíme variantu „krátkého aklimatizačního výletu“.
Volíme cestu směrem k potůčku s pitnou vodou a po jeho druhé straně nahoru do kopce směrem k ledovcovému sedlu pod Dhaulagiri 1. Kousek nahoru podél potůčku nalézáme mužíky a stoupáme prudce nahoru po skromné cestičce (na cestičku se dá napojit i pokud začnete více nahoře cestičkou nad kadibudkou). Po cca 2 hodinách chůze již cesta začíná být neznatelná a nadmořská výška je cca 4200 m.n.m. Část výpravy zde končí a vrací se dolů na oběd, část výpravy stoupá až na úroveň sněhu, kde podle GPS zdoláváme úroveň 4500 m.n.m. Po cestě jsou nádherné výhledy na protější hřeben – zvláště na Dhaulagiri 2 a 3. Návrat stejnou cestou
Den 9: Z Italian Base Campu do Dhaulagiri Base Campu
Z Italian Base Campu cesta vede na ostrý hřbet ledovcového údolí. Je nutné prudce slézt dolů k ledovci do Kuloáru. Je zde nataženo lano pro přidržování – velice nepříjemný úsek, doporučuje se chodit brzy ráno kvůli padajícím kamenům.
Z ledovcového kuloáru je nutné vylézt po cestě podobného stylu na druhou strunu údolí – malé stupy na nohy v prudké stěně. Chce to trochu soustředění a chladné hlavy. Nic nepřekonatelného, nosiči to chodí v žabkách.
Na druhé straně údolí je Swiss Camp. Cesta sem z Italian Base Campu 1,25 hod. Je zde poslední, zbrusu nový, tea-house, kde jde koupit něco málo k snědku. Čaj za 60NRP.
Následuje chůze po levé straně ledovcového údolí na morénu ledovce. Těsně před výstupem na ledovec nepříjemný traverz, kde neustále padají malé kamínky. Postupujeme po špinavém ledovci, takže ani nevíme, že jdeme po ledovci
Za 3,5 hodiny vstupujeme do Japonského Base Campu. Kemp se rozkládá na dvou místech v podobné nadmořské výšce asi 30 minut od sebe. Doporučuji zde zakotvit a případně poté vynechat aklimatizační den v Dhaulagiri Base Campu. Do Dhaulagiri Base Campu to jsou ještě 4 hodiny.
Z horního Japonského Base Campu se cesta klikatí na již docela znatelném ledovci mezi ohromnými trhlinami, jezírky a kopečky. Celá cesta je již naprosto bezpečná středem ledovce, bez rizika padajících kamenů, i když po stranách údolí stále něco padá. Krásné výhledy na všechny strany údolí. Ledovec je pokryt špinavým sněhem a o mačkách není řeč.
Po asi 2 hodinách chůze přichází krátký, ale docela prudký výstup na náhorní plošinku údolí. Tato plošina se přechází středem a sestupuje se zpátky na ledovec k potůčku – možnost nabrat vodu. Odtud následuje závěrečné dlouhé a mírné stoupání do Dhaulagiri Base Camp. Po cestě je vidět havarovaná helikoptéra. Cesta je již krásným čistým sněhem po dni mírně rozměklém.
Po 4 hodinách chůze z horního Japonského Base Campu přicházíme do Dhaulagiri Base Campu – krásné tábořiště na úpatí Dhaulagiri. Možnost vybrat z dvou míst – horní a spodní tábořiště. Vzdálenost asi 15 minut. Možnost nabrat vodu – potůček ve spodním táboře, který přes noc zamrzá. V horním táboře myslím podobná situace.
Po příchodu do Dhaulagiri Base Campu jsme velice vyčerpáni a v kombinaci s velkou nadmořskou výškou nám není úplně nejlépe. Tento úsek v jednom dni nedoporučuji.
Část výpravy staví stany a jde spát, menší část výpravy je stále schopná ještě zbaštit kolínka s vysočinou, takže stále není tak zle. Stany stojí na sněhu a ledu a v nocí může být klidně i -15 stupňů a více. Lepší nevědět.
Den 10: Aklimatizační den v Dhaulagiri Base Campu
Přes den svítí sluníčko a je krásně teplo. Nic neděláme, jen se flákáme, užíváme si krásných výhledů, vaříme a snažíme se jíst. Někdo úspěšně, jiní ne.
Den 11: Z Dhaulagiri Base Campu do Hidden Valley
Ráno v údolí docela fouká. Chvíli tréninkově zkoušíme chůzi v mačkách. Sníh je po ránu umrzlý a mohl by se smekat. Nicméně mačky potřeba nejsou. Mírně stoupáme do horního Base Campu a poté mírně vpravo stále údolím. Začínáme pociťovat nadmořskou výšku.
Zdoláváme krátký prudký nástup na jakýsi hřebínek a poté již pokračujeme mírně po hřebínku. Za námi překrásné výhledy na Dhau 1, která je tak zatraceně blízko. Cesta po hřebínku již na slunci v povoleném sněhu – jednoduché orientačně nenáročné stoupání.
Po asi 3 – 4 hodinách se cesta mírně zvedá k French Passu. Naštěstí nefouká a tak jediný nepřítel v chůzi je nadmořská výška. Na konci je nutné překonat prudký závěr na vrchol French Passu – možnost jít přímo nebo traverzem v pravo.
Po 4,5 modinách zdoláváme French Pass. Je to tu pokryté praporky a mohylkami a hodně tady fouká. Solidní zima. Otevírají se parádní výhledy do Hidden Valley.
Sestupujeme do Hidden Valley. 1,5 hodiny trvá sestup do tábořiště – 200 metrů potůček s pitnou vodou. Za dalších 15 minut je druhé tábořiště. Celé údolí je pokryté sněhem. Tábory jsou hodně špinavé – odpadky a jiné biologické svinstvo.
V noci je největší zima jakou jsme kdy zažili a ráno ještě větší.
Den 12: Z Hidden Valley do Yak Kharky
V 7:00 vychází slunce a dá se začít balit, tím alespoň trochu přežíváme ranní zimu. Nejprve procházíme skrz Hidden Valley – střídavě nahoru a dolů a od zadního kempu začínáme stoupat do Dhampus Pass. Jednoduché a zřetelné stoupání. Za 1,5 hodiny již jsme v sedle. Otevírá se nám pohled na pohoří Anapuren, zadní stěnu Tukuche a na Thapa Peak.
Jak na Thapa Peak?
Na Thapa Peak vedou 2 cesty jedna přímo ze sedla a poté nahoře po ostrém hřebínku. Druhá začíná až po nějaké době z cesty ze sedla a vede přímo na vrcholek. Vypadala jednodušeji. Celá cesta je docela prudká a sněhem. Asi bych doporučil mačky, možná cepín, ale nebyl jsem tam, takže to je jen můj odhad.
Nahoru to je přibližně 6 hodin z Dhampus Pasu. Kousek za Dhampus Pasem je vidět plácek na stanování.
Výstup na Thapa Peak doporučuji takto: V předchozím dni se utábořit až v zadním táboře v Hidden Valley. Tento den vstát brzo, nebalit stany nic a přímo z Hidden Valley podniknout výstup. Na konci dne se vrátit do Hidden Valley. Následující den sestoupit do Yak Kharky.
Pokračování dne 12
Nějak se nám nahoru nechce a to z důvodu, že jsme ráno pozdě vyrazili, únava, ale hlavně vědomí, že bychom museli strávit ještě jednu noc v této zimě, nás žene dolů do Yak Kharky.
Z Dhampus Pasu následuje velice dlouhý traverz na úpatí hřebenu. Celý traverz trvá cca 6 hodin. Kde to je možné, doporučuji volit výše položenou cestu, ale stejně se střídavému stoupání a klesání nevyhnete. Cesta je částečně na rozměklém sněhu, bahně, trávě, kamenech. Úseky nahoru jsou značně vysilující. Jedinou útěchou nám jsou fantastické výhledy na Anapurny.
Po zmíněných šesti hodinách přicházíme k velké mohyle nad Yak Kharkou. Odsud řešíme zapeklitou otázku kudy sejít do Yak Kharky nakonec volíme variantu vlevo a po chvíli nalézáme širokou cestu značenou mužíky. Kousek nad Yak Kharkou cestu opouštíme a jdeme přímo po pastvinách prudce dolů do Yak Kharky.
Do Yak-Kharky přicházíme po 1 hodině chůze. Jsou zde krásně rovné místa na stany a pár kamenných stavení. Tea-House jsme zde nenašli. GPS ukazuje Yak Kharku někde jinde, takže je možné, že někde blízko je ještě jiná louka, kde se dá stanovat, ale nevím, zaznamenávám souřadnice naší Yak Kharky 2 a jdu spát.
Den 13: Z Yak Kharky do Marphy a Jomsonu
Už zase v kraťasech a tričku opouštíme pastviny Yak Kharky a klesáme po levé straně údolí. Nad hlavami nám krouží orli, Masív Anapuren se nám tyčí nad hlavami a pod námi létají letadla z Jomsonu. Je to paráda.
Postupně vcházíme do lesa a točíme se kolem hřebínku. Pak už cesta klesá relativně prudce cik-cak stále dolů.
Za 2 hodiny už jsme v Marphě. Užíváme civilizaci, krásný buddhistický klášter a hlavně jídlo z hospody. Odpoledne jedeme za 2000NRP taxíkem do Jomsonu, odkud létají letadla do Pokhary
Den 14: Z Jomsonu do Beni
Letadlo bohužel nemáme, tak musíme autobusem nebo jeepem. Je tu zbrusu nová cesta až do Beni. Nikde se nemusí přestupovat, ani chodit pěšky.
V 7:00 ráno vyráží z Jomsonu přímý autobus až do Beni. Poté cca každou hodinu jede autobus do Ghasy, kde se musí přestoupit. Mezitím nebo poté jezdí jeepy, které jedou podle poptávky. Cena je ale stejná:
Přímý autobus do Beni: 1000NRP
Autobus do Ghasy: 600NRP
Autobus Ghasa – Beni: 600NRP
Cesta je zážitek. Drncá to, jede to přes parádní brody, občas je cesta doslova vystřílená ve skále. Je to fakt něco, ale nijak zvlášť jsme se nebáli. Měli jsme štěstí na defekty. Nejdříve tlak v brzdách, poté píchlé kolo u autobusu. Jak říkám, chce to sebou nějaké jídlo, pevné nervy a pití.
Do Beni dorážíme za tmy. Zakončujeme okruh ve stejném hotelu jako původně a další den hurá busem do Pokhary.

Luban